Rekuperace nastavená na „den" a „noc" je promarněná příležitost. Jednotka buď větrá zbytečně, nebo nedostatečně — a vy poznáte jen to druhé, obvykle ránem s bolestí hlavy.
Proč pevný program nefunguje
Potřeba větrání se mění podle toho, kolik lidí je v místnosti a co dělají. Ložnice se dvěma spícími lidmi má jinou potřebu než tatáž ložnice přes den. Obývák při návštěvě jinou než ve všední odpoledne.
Pevný časový program tohle neumí zachytit. Buď je nastavený na maximum a jednotka běží zbytečně (hluk, spotřeba, vysušený vzduch), nebo na průměr a v zaplněné místnosti nestačí.
CO₂ jako ukazatel
Koncentrace oxidu uhličitého je nejlepší dostupný ukazatel „vydýchanosti" vzduchu. Čerstvý venkovní vzduch má okolo 400 ppm, v uzavřené ložnici s dvěma lidmi hodnota přes noc běžně přeleze 1500 ppm — a to už se projevuje na kvalitě spánku.
Regulace podle CO₂ funguje jednoduše: čidlo měří, jednotka přidá výkon při vyšší hodnotě a uberr, když se vzduch pročistí. Bez zásahu člověka.
Co to přinese
- Lepší spánek — nejvýraznější efekt bývá v ložnicích, kde se koncentrace přes noc kumuluje.
- Nižší spotřebu — jednotka neběží naplno, když nemusí.
- Tišší provoz — nižší otáčky většinu času.
- Vlhkost v normě — v zimě se předchází přílišnému vysušení nadměrným větráním.
Kam čidla umístit
Nemá smysl měřit na chodbě. Čidla patří tam, kde se lidé skutečně zdržují — ložnice, obývák, pracovna. U menších domů stačí dvě až tři, pokud se rekuperace řídí centrálně.
Kdy to řešit
Ideálně při návrhu rekuperace. Doplnit čidla a řízení k hotové jednotce jde často také, záleží na tom, jestli jednotka umožňuje externí řízení výkonu. Ptejte se na to před nákupem — je to levnější než měnit jednotku.